Každý z nás jistě ve svém životě přemýšlím i o své budoucnosti. Co budu dělat za pár let? Kde budu žít? S kým budu žít? Podle mého názoru souvisí budoucnost s smyslem života. Podle smyslu života člověk žije a přemýšlí do budoucna. Každý z nás to ovšem vidí jinak. Někdo si chce užívat života právě teď a nemyslí ani na zítřek. Někdo může celý život čekat na něco, co nikdy nemusí přijít. A někdo prostě přežívá, nezabývající se těmito problémy.
Já nejsem ani jeden z těchto typů. O své budoucnosti přemýšlím. Je to podle mého názoru důležité. Dokáži se tak připravovat na to, co chci v životě dosáhnout. V určitých věcech se snažím myslet hodně dopředu, někde to prostě nejde.
Když přemýšlím o svém povolání, představuji si věci na několik let dopředu. Přemýšlím o typu povolání, které bych chtěl mít a jak bych to mohl vykonávat. Nepřemýšlím ve širokém časovém rozmezí, jde jen o pár let. Myslím, že člověk může ve svém životě narazit na okamžiky, které mohou jeho život tak narušit, že to úplně pozmění jeho plány. Ale přeci jen je potřeba se nějakého základního řádu držet. Člověk by si měl vytvořit základní kostru, podle které chce žít. Na té postupně stavět další své plány.
Někdy se mi zdá, že potkávám lidi, kteří nemají ani tu základní kostru a celý svůj život jen tak proplouvají, jako by snad ani nežili. Vidím jak strašně marní jejich život. Nejvíce jsem si to ale uvědomil. když jsem také chvíli takto „nežil“.
Jasný názor ale nemám na jednu věc. Zdali je lepší snažit se maximálně prožít každý den, protože nikdy nevíme, jestli budeme žít i zítra. Nic neodkládat, pokusit se všechno prožít a udělat dnes. Z dlouhodobého hlediska ovšem náš vývoj stagnuje a život ztrácí své důležité hodnoty.
Z druhého pohledu ovšem, ten kdo žije život na základě neustálého učení se něčemu novému, na základě nikdy neukončeného vzdělávání, nemá jistotu toho, že mu v životě k něčemu ty znalosti a zkušenosti budou. Dlouho sbírané poznatky tak můžou být úplně zbytečné.
Tímto problémem se zabývám v poslední době, vždy když myslím na budoucnost.
V myšlenkách o budoucnosti se jistě objevují i myšlenky na manželství a rodinu.
Já přemýšlím, zda bude lepší věnovat se více rodině, udělat si na rodinu vždy čas, i když to práce nedovoluje, anebo se řídit v dnešní době oblíbenějším názorem - vybudovat si kariéru, zajistit byt, dobrou mzdu, dobrou pozici ve společnosti, ale rodinu zakládat mnohem později, nebo dokonce zůstat „single“. Vždy jsem zastával rodiný typ, ale poslední dobou už si nejsem tak jistý, jestli bych to chtěl. Zjistil jsem, že získávat nové zkušenosti v oboru, kterému se věnuji, mě baví a chtěl bych se tomu věnovat nejspíš celý život. Tato práce, ale ve většině případů vyžaduje časové vytížení, což by pro rodinu jistě nebylo nejlepší. Uvědomuji si ale jak je to sobecké. Člověk se stará jen o to, aby si zajistil to, co chce celý život dosáhnout. Nejsem si ovšem jistý, jestli je vždy dobré to, po čem tak moc toužíme.
TOP 10 pisálků